Podílové fondy a ETF – rozdíl ve fungování a správě

Podílové fondy a burzovně obchodované fondy (ETF) jsou na první pohled podobné investiční nástroje. Oba shromažďují prostředky od více investorů a kolektivně je investují do různých tříd aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy či komodity. Přesto se zásadně liší ve svém vnitřním fungování, zejména ve způsobu správy a v organizaci vztahu k investorům. Tento rozdíl je klíčový pro pochopení jejich role v investičním portfoliu.


Podílový fond je produkt, který vytváří a spravuje investiční společnost. Ta založí právně samostatný fond a jmenuje portfolio manažera, jehož úkolem je aktivně rozhodovat o složení portfolia. Každý den sleduje trhy, analyzuje makroekonomická data i jednotlivé společnosti, vyhodnocuje rizika a příležitosti a na základě těchto analýz provádí nákupy a prodeje jednotlivých aktiv. Fond může být zaměřen na různé investiční strategie, například na růstové akcie, hodnotové akcie, státní dluhopisy nebo kombinaci různých tříd aktiv.


Správa podílového fondu je komplexní proces. Portfolio manažer spolupracuje s týmem analytiků, compliance specialistů a administrativních pracovníků. Důležitou roli hraje i depozitář, nezávislá instituce, zpravidla banka, která dohlíží na to, aby byla všechna aktiva fondu správně evidována a aby správa probíhala v souladu s právními předpisy a statutem fondu.


Pro investora je tento složitý proces zpravidla skrytý. Investor podává pokyn ke koupi nebo prodeji podílových listů přímo prostřednictvím investiční společnosti nebo banky, a výsledná cena transakce je stanovena podle aktuální čisté hodnoty majetku fondu (NAV), která se zpravidla vypočítává jednou denně. Investor tedy neobchoduje na burze a nevidí cenové pohyby v reálném čase.


Oproti tomu ETF, tedy burzovně obchodované fondy, představují modernější a ve své podstatě jednodušší formu kolektivního investování. ETF obvykle nespravují portfolia aktivním výběrem jednotlivých titulů. Jejich primárním cílem je pasivně replikovat určitý tržní index, například S&P 500, Nasdaq 100 nebo německý DAX. Správce ETF nesestavuje portfolio podle vlastního uvážení, ale striktně podle složení indexu, a to v přesném poměru jednotlivých titulů.

Správa ETF je technicky náročná, avšak méně závislá na lidském rozhodování. V případě změn v základním indexu, například když některá společnost vypadne a je nahrazena jinou, správce ETF automaticky upraví složení portfolia. Tento proces se nazývá rebalancování a probíhá podle jasně daných pravidel.


Zásadní rozdíl oproti podílovým fondům spočívá také ve způsobu obchodování. ETF se obchodují přímo na burze, a to během celého obchodního dne, stejně jako běžné akcie. Investor tedy kupuje nebo prodává ETF prostřednictvím svého brokera za aktuální tržní cenu, která se průběžně mění na základě nabídky a poptávky.


Aby cena ETF na burze co nejvěrněji odrážela hodnotu jeho skutečných aktiv, funguje zde tzv. mechanismus tvorby a rušení jednotek (creation/redemption mechanism). Tento proces zajišťují autorizovaní účastníci (Authorized Participants), obvykle velké banky nebo specializovaní brokeři, kteří mají oprávnění vytvářet nové jednotky ETF nebo je rušit na základě pohybu poptávky a nabídky. Tím je dosaženo toho, že cena ETF na trhu se příliš nevzdaluje od čisté hodnoty majetku fondu.


Výsledkem je, že podílové fondy jsou produktem aktivní správy, kde rozhodnutí správce a jeho schopnosti přímo ovlivňují výsledky fondu, zatímco ETF jsou převážně pasivními nástroji, jejichž výsledky kopírují tržní index bez snahy jej překonat.


Podílové fondy vyžadují rozsáhlejší zázemí, složitější vnitřní strukturu řízení a vyšší náklady na správu, což se odráží ve vyšších poplatcích pro investory. ETF, díky své jednoduchosti a automatizaci správy, mají zpravidla nižší nákladovost, vyšší transparentnost a umožňují investorům flexibilnější obchodování.

Pochopení těchto rozdílů je klíčové pro každého, kdo si chce sestavit efektivní a dlouhodobě udržitelné investiční portfolio.